Co je vlastně lež?
Navíc je tu další problém – vymezení toho, co je lež. Podle Holmese lžeme tak běžně, že už to ani nepovažujeme za lhaní, ale za zvládání životních úskalí či vztahů. Pravda je, že o sexuálním životě lidé lžou asi nejvíce. Muži neustále lžou – nadhodnocují – svou výkonnost, počet partnerů i velikost penisu. Ženy naopak lžou – podhodnocují – počty sexuálních partnerů či milenců. Ovšem v tomto smyslu jsou ženy většími lhářkami a jejich lhaní – skrývání – jim jde lépe než pánům.Když sociologové či psychologové používají při výzkumu rozhovory tváří v tvář či anonymní dotazníkovou metodu, muži odpovídají vždy zhruba stejně. Ženy ale uvádějí mnohem více nevěry, sexuálních partnerů a bizarností v anonymních dotaznících než při rozhovorech.
Ženy lžou instinktivně
Proč ale ženy tak lžou, lze vysvětlit snadno psychologií i sociologickou historií. Prostě musí, ale také můžou. I když žijeme v době tzv. sexuálně otevřené společnosti a rovnosti pohlaví, ženy jsou stále s ohledem na svůj sexuální život posuzovány mnohem přísněji.Zatímco nevěrný prezident s manželkou, která mu odpustí, je přijímán bez velkých problémů, nevěrnou prezidentku s manželem stojícím pevně při ní si dokáže představit málokdo. Stejně tak na poměr šéfa s podřízenou se dívají lidé jinak než na šéfku mající poměr s mladším podřízeným. Muži se cítí být nevěrou ženy poníženi, jejich mužství je ohroženo. A proto ženy lžou, chrání nejen sebe, ale především je.Ženy ale také lžou přirozeně a instinktivně, neboť pomocí těchto „lží“ ovládají svět, rodinu, vztahy, chrání blízké a příbuzné, přitom si nechávají otevřené možnosti. Ženy jsou v tomto smyslu vychovávány od malička, jsou učeny lhát altruisticky, aby neubližovaly. Líbí se jim nemožné dárky od mužů, užívají si nehezké chvíle, vytvářejí pohodu, i když v pohodě nejsou. Drží tak pohromadě rodinu, vytvářejí v ní mír a činí druhé šťastnými.
Důležitá je rodina
„Ženy jsou lepšími lhářkami, protože jsou psychologicky sofistikovanější. Můžete se hádat o tom, jestli je to přirozené nebo získané, ale ženy jsou naprogramovány tak, že jsou mnohem více orientované na vztahy a lidi než muži. Emocionálně mají plány a strategie, zatímco muži jsou mnohem impulzivnější,“ vysvětluje doktor Holmes s tím, že ženy se orientují na budoucnost v raném věku, zatímco muži žijí většinou do vysokého věku okamžikem, danou chvílí.Ženy jsou ke lžím také naprogramovány biologicky, více chrání svou rodinu, která je pro ně důležitější, proto nevěru lépe a usilovněji tají. Muži kladou větší důraz na věrnost své družky, než ženy na věrnost svého partnera. Pro ženy je důležitější udržet si otce svých dětí.
Facebook vzbuzuje žárlivost a ničí partnerské vztahy, tvrdí psychologové
Facebook není příliš vhodný pro osoby žijící ve vážném vztahu a manželství. Tvrdí to kanadští psychologové, podle nichž totiž tato sociální síť vzbuzuje žárlivost a navíc vede k odkrývání intimity v nebývalé míře. Lidé ve snaze stát se co nejpopulárnějšími ve své komunitě přátel odkrývají pikantní a velmi intimní detaily nejen o sobě, ale také o svém vztahu s partnerem.Emily Christofidesová a Amy Muisová z kanadské University of Guelph zjistily, že Facebook výrazně umocňuje podezřívavost a žárlivost u partnerů.„Zkontrolujete profil svého partnera a najednou vidíte hlášku od neznámé osoby, v níž se říká, že bylo skvělé vidět se minulou noc. I když to může být cokoli naprosto nevinného, snadno se to může změnit v něco naprosto odlišného,“ uvádí k závěrům své studie Muisová.
A jakmile je zaseto zrnko žárlivosti a podezřívavosti, nastává šílený kolotoč. Partner začne pátrat po identitě neznámých kamarádů a šťourat se v něčem, co jen vzbudí další nevoli a napětí ve vztahu. Pokud se tento kolotoč nepodaří zastavit, končí to většinou stejně, hádkami, rozbroji a také rozchody či rozvody.
Lidé odhalují příliš
„Lidé sdílejí a odhalují více o sobě, než by mohli dělat v jiných sociálních nastaveních. Chtěli jsme proto zjistit, zda se tohoto chování účastní různé psychologické faktory,“ uvedla ke studii doktorka Christofidesová.
Podle závěrů kanadských psycholožek se v rámci skupiny přátel formují nové normy, podle nichž lidé odhalují detaily o sobě. Jinak řečeno, spouští se řetězec odhalování intimity, každý odhalí tolik, kolik odhalí druzí. A čím jsou přátele intimnější ve svých výpovědích, tím více vybízejí ke stejné míře intimního odhalení i svou skupinu.
„Touha být populární byla potvrzena jako velmi významný faktor pro odhalování intimních informací o sobě,“ dodala k závěrům doktorka Muisová.
Většinu žen zláká k náhodnému sexu jen výjimečně atraktivní muž
Zatímco většina mužů sex na jednu noc příliš neřeší, ženy to mají jinak. Na náhodný sex kývnou jen těm fyzicky nejatraktivnějším protějškům. Psychologové z Londýna navíc zjistili, že zatímco ženy mají pro náhodný sex přesná měřítka mužovy atraktivity, pánové v tomto ohledu moc kritičtí nejsou.Jinými slovy, žena je ochotna svolit k náhodnému sexu nebo se nechat zlákat do postele na jednu noc jen ve chvíli, kdy muž dosáhne určitých kvalit z hlediska fyzické přitažlivosti. A tato měřítka jsou dost přísná. Muži jsou méně vybíraví a jdou doslova „téměř s každou“. Tvrdí to ve své studii doktor Achim Schützwohl z londýnské Brunel University .
Se svými kolegy testoval na dobrovolnících obou pohlaví, jak atraktivita neznámého protějšku ovlivňovala jejich ochotu přijmout tři různé nabídky: jít si někam posedět, přijít do jeho/jejího bytu a vyspat se s ním/ní.
Muži na atraktivitu protějšku nehledí
Ženská nevěra - fenomén dnešní doby
Nevěra je z velké části přisuzována zejména mužům, podle posledních průzkumů ale ani ženy nezůstávají pozadu. Spíše naopak. Ženy se jen s milenci nechlubí tolik, jako muži s milenkami. Navíc společensky je tento fakt mnohem méně únosný. Zatímco muže záletníka mnozí pokládají za frajera, ženu záletnici hned všichni odsuzují a nazývají vulgárními výrazy. Pravda je asi někde mezi.Ženská nevěra především pramení z dnešní doby. Moderní ženy jsou velmi často naprosto soběstačné, nejsou na mužích závislé tak jako dříve a přestávají jim být i tolik oddané. Zároveň muži jsou více vytížení svou prací, koníčky i zájmy a na ženy a rodinu jim již nezbývá tolik času a energie.Asi největší problém dnešních třicátnic a čtyřicátnic je nedostatek sexu ve vlastním oficiálním vztahu. Přestože se ženy cítí na vrcholu svého sexuálního života, sexu od partnerů se jim nedostává tolik, kolik by si samy přály. A pokud už ho mají dostatek, pak postrádají kvalitní předehru a s tím spojené něžňůstky jako je líbání či mazlení apod."Po desetiletém vztahu se z našeho sexuálního života naprosto vytratily ty hezké věci, které sex jako takový obohacují. Úplně jsme se přestali líbat a o dotecích a mazlení ani nemluvě. Ze sexu se stala naprosto obyčejná činnost, sloužící pouze k uspokojení vlastních potřeb bez vnímání toho druhého. Snažila jsem se to partnerovi říct, vůbec si to ale nepřipustil. Mám ho ráda, ale na sex jsem si našla jiného muže," svěřuje se jedna z nevěrných třicátnic.Mnozí odborníci přisuzují problémy v sexu nedostatečné či špatné komunikaci ve vztahu. Americká psycholožka Esther Perel vidí tento problém právě naopak v přehnané otevřenosti. Podle ní vyšší intimita a blízkost, jako např. přehnaná slovní komunikace či věčné svěřování, nemusí nutně vést k lepšímu sexu. Touha se zvyšuje, když máte pocit volného prostoru a jisté autonomie, abyste své vášně mohli svobodně projevit a občas se v nich ztratit a rozplynout.
Nejde vždy jen o sex jako takový
Mnohdy žena touží být jen znovu žádoucí. Chce se líbit a touží po lichotkách a svým způsobem chce být opět hýčkána."Jestli mi něco dělá opravdu dobře, pak ta krásná slůvka a lichotky, který mi mne milenec zahrnuje. Cítím se tak díky němu opět krásná a žádoucí. A to je to, co jsem ve vztahu už hodně let postrádala," vypráví nevěrná pětatřicetiletá Klára.Sebevědomí a touha po dobývání hrají při nevěře velmi důležitou roli. Nejen muži touží dobývat i ženy chtějí být dobývány. A jakmile si jimi jsou jejich partneři jistí, začíná to ve vztazích velmi často skřípat. Ze vztahu se postupně vytrácí jak vášeň, tak žádostivost.
Citová exkluzivita
Mnozí teď navrhnou: a co láska? Ano, láska je velmi důležitá a snad právě proto, mnoho žen přes své nevěrnosti ve vztazích zůstává. A naopak mnoho žen trpí nevěru svým mužům. Láska je důležitá, ale ne svéspásná. Člověk patří do živočišné říše a má své pudy, a přestože je kultivovaný, tak často své potřeby upřednostňuje."Většina lidí spojuje sexuální exkluzivitu s citovou věrností, nebo dokonce vnímá věrnost pouze jako sexuální exkluzivitu. Přesto jsou si mnohé páry nevěrné, ačkoliv sexuální exkluzivita porušena není," tvrdí ve své knize Láska a sexualita v trvalém vztahu Yvon Dallaireová.Podle ní ženy většinou navazují mimomanželské sexuální kontakty právě kvůli tomu, že se o ně nějaký muž zajímá, že věnuje svůj čas tomu, aby jim naslouchal, a že k nim má po citové stránce blízko. Ženy se mu pak oddávají tělem, srdcem i duší.
Proč je ženská nevěra tak jiná
Asi kvůli tomu, že žena dokáže mít s mužem pouze sex velmi zřídka. Ať chce nebo nechce, i do mileneckého vztahu zapojí emoce. A pak proto, že všeobecně společnost nevěru ženy hůře přijímá a muži velmi zřídka nevěru ženy odpouštějí."Často při nevěře přestávají mít ženy sexuální styky se svým manželem, nebo dělají všechno pro to, aby se jim vyhnuly, protože mají pocit, že by podváděly svého milence. Proto také existence milence bývá častěji důvodem k rozvodu než mužova milenka, a to i kvůli tomu, že muži odpouštějí mnohem méně; muž možná cítí, že když má partnerka milence, on sám už nemá v jejím srdci místo. A to nemluvíme o jeho poraněné pýše – princ byl sesazen z trůnu," dodává Dallaireová.Společnost také velmi vnímá, zda je nevěrnice matkou či není. Pokud ano, odsoudí ji mnohdy jak muži tak ženy současně. Opravdu je na nevěře matky něco jiného než na nevěře bezdětné ženy?Těžko soudit. Všechny ženy mají shodná práva i potřeby, jen žena - matka má odpovědnost nejen sama za sebe, ale i za potomka. A vždy by měla pohlížet i na něj. Přesto to není ten správný důvod, proč zůstávat s manželem, když ji s ním již nic jiného nespojuje, a nebo jen ignorovat své touhy a přání. Bude-li matka věčně nespokojená a nešťastná, ovlivní to potomka tak jako tak.
Sex se ze vztahů pomalu a jistě vytrácí
Nevěra ani podle sexuologů není správná, přesto ji nelze pouze odsuzovat a je na ni nutné pohlížet z více úhlů. Zvlášť pokud je pravda, co říká pan doktor Plzák, že jen čtyři procenta mužů a žen zůstávají monogamní po celý život. Nikdy nezahnou. Nevěrných je tedy většina z nás. A pouze odsouzení není na místě.Navíc podle odborníků je všeobecně mnohem více nebezpečný ten fakt, že se spolu lidé, čím dál méně milují a dokonce roste i vysoké procento mužů i žen, jež sex vůbec nevyhledávají a to ani s oficiálními či neoficiálními partnery. Ze vztahů se stávají romantická či čistě přátelská partnerství, ze kterých se vášeň naprosto vytrácí. A to také není dobře.
Pozor na odhalení
Dnes vám již nepomůže jen Plzákovo: Zatloukat, zatloukat, zatloukat. V poslední době se rozmáhá nový trend v odhalování nevěry. Jde o testy DNA. Nyní již nejde pouze po určení otcovství, ale i o odhalení samotných partnerských úletů. Pokud má partner či partnerka podezření, stačí když vezmou kalhotky či slipy a zašlou je do některé z komerčních genetických laboratoří.Rozhodně se nejedná o levnou záležitost. Může se vyšplhat i na několik desítek tisíc. Pokud si dáte analyzovat pouze skvrnu při podezření na mužské semeno, vyjde vás to na asi pět tisíc korun.
Jak žena pozná, že svého vyvoleného přitahuje? Stačí jen nastražit čichové buňky. Zájem muže o protějšek prý prozradí jedinečná vůně potu, kterou ženy dokáží rozpoznat. Informoval o tom server Telegraph.Pach mužského potu se liší podle toho, v jakém rozpoložení se dotyčný zrovna nachází. Muži, kteří jsou ženou přitahováni, začnou namísto normálního potu produkovat pot "sexuální". V rámci studie, kterou vede doktorka Denise Chenová, asistentka profesora psychologie na Rice University v Texasu, pak odborníci zjišťovali, zda jsou ženy schopny tento rozdíl v mužské vůni rozpoznat.Vybranou skupinu mužů vědci požádali, aby sledovala dvacetiminutové vzdělávací video a odebrali jim vzorek normálního potu. Poté promítli mužům dvacetiminutový erotický snímek a získali tak vzorky potu sexuálního. Vzorky zachytili na polyesterové podložky, které pak předložili devatenácti ženám ve věku dvaceti let.Zatímco účastnice výzkumu "očichávaly" podložky, odborníci zkoumali jejich mozkové reakce. Výsledek studie je pozoruhodný. Přestože samy ženy podle svých slov žádný rozdíl mezi oběma druhy potu necítily, jejich mozek rozdíl bezpečně rozpoznal. Doktorka Chenová tvrdí, že vzorky sexuálního potu určité části mozku doslova "rozzářily". Dodala, že mozek ženy je tedy stoprocentně schopen rozpoznat v pachu muže, že se o ni zajímá. Chenová a její kolegové nyní mají v úmyslu rozšířit jejich výzkum a zjistit, jak vůně potu ovlivní chování muže a ženy k sobě navzájem.
???591,651,661,681,693,711,731,741,751,771,791???
Osudový muž nedá ženám spát ani po letech, on sám je přitom v pohodě
Muže, kteří prošli naším životem, lze zařadit do několika kategorií. Ti, které nechceme už nikdy vidět, ti, ze kterých se stali naši kamarádi, nebo ti neslaní nemastní a snadno zapomenutelní. A pak je tu elita: muži, kteří nám zvyšují tep ještě po letech.
Jazyk vám drhne o suché patro. Stvořit a dostat ze sebe oznamovací větu o třech slovech je nadlidský úkol. Ruce se vám potí. Chvějete se a cítíte, jak rudnete.
Celý tenhle nedůstojný stav korunuje přiblblý úsměv... Nejde o projevy žádné nového, nebezpečného psychosomatického onemocnění. Jen jste právě nečekaně potkala svého Muže z minulosti. Chlapa, na kterého ani po letech nedokážete zapomenout.
Vlastně je jedno, jestli jsme se s oním pánem vídaly týden nebo dva roky, nebo to byl jen platonický vztah, stejně jako nehraje roli fakt, že ten románek skončil před deseti lety a už dávno doma máte jiného partnera, popřípadě i pár dětí. Tenhle chlap z minulosti je prostě ztělesněním všech nejlepších vlastností a schopností.
Když máme splín, s něhou na něj vzpomínáme, tu představu si v sobě hýčkáme a sníme o tom, jaké by to asi bylo, kdybychom tehdy zůstaly s ním. Jednou za čas se ozve a když pípne esemeska s jeho jménem, na pár vteřin se nám zastaví srdce a musíme se párkrát zhluboka nadechnout.
Nesneseme představu, že má jinou ženu – automaticky ji máme v kategorii nesympatická fúrie. A svému muži se také rozhodně nechlubíme, že máme osudovou slabost pro nějakého Karla či Tomáše.
Nejromantičtější chvíle v životě
Takzvaný pan Božský rozhodně není ojedinělý úkaz. Má ho skoro každá žena (a nebo ji setkání s ním teprve čeká), nejen Carrie Bradshaw ze seriálu Sex ve městě.
S nadsázkou se dá říci, že hlavní funkcí tohoto muže je čas od času se zjevit, aby pořádně zamával s naším estrogenem, fenyletylaminem, dopaminem a noradrenalinem a bůhví ještě jakým hormonem zamilovanosti. Myslíme na něj i ve chvíli, kdy nás naštve přítel/manžel – vždyť kdo by neznal slavný povzdych Gábi Smolíkové z maďarského kresleného seriálu: "Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!"
Tenhle osudový muž je vysněný ideál. Chovaly jsme k němu hluboké city, ale on byl vždycky svým způsobem nedostupný, prokluzoval nám mezi prsty, nemohly a nemůžeme ho mít. A tím pádem nás stále láká.
Pětatřicetiletá Michaela je na mateřské dovolené s tříletou dcerou. S manželem se brali před čtyřmi lety a přes občasnou hádku mají pohodový vztah. Přesto před svatbou řešila, jestli neudělala chybu, když nezůstala se "svým" dokonalým mužem, jestli náhodou on není ten pravý a život s ním to, co si přeje: "S Alešem jsme se seznámili na vysoké, občas jsme spolu zašli místo přednášky na kafe, nakonec se z toho staly pravidelné snídaně, jindy jsme zase prokecali celý večer u dobrého vína, na to on si potrpěl, tančili jsme. Byl vtipný, chytrý a skvěle vypadal. Víc než líbání ale mezi námi nebylo."
Aleš měl totiž tehdy dlouholetou přítelkyni, zadaná byla i Michaela. Ani jeden se nechtěl rozcházet, po škole si každý našel práci v jiném městě a přestali se vídat. Michaela si na něj čas od času vzpomněla, kamarádkám u kafe ho popisovala jako nejúžasnějšího chlapa, kterého kdy potkala, ale to bylo vše.
"Asi dva roky nato mi od něj přišel e-mail a rok jsme si psali denně. Potom se Aleš přestěhoval za prací do Prahy a začali jsme se zase scházet. Oba jsme byli stále zadaní, ale já mu nedokázala odolat. Půl roku jsme randili – procházky po Kampě, čekání na půlnoční orloj. Chození za ruce, pusa, nic víc. Pak odjel na rok do zahraničí, vždycky chtěl být diplomat, a to se mu povedlo. Psali jsme si, on se zase vrátil, rozešel se s přítelkyní a chtěl, abych byla s ním. Já přitom měla šestiletý vztah a bála jsem se odejít za někým, kdo zase brzy odjede pryč. To se taky stalo. Měsíc nato Aleš přišel, že jede na tři roky na pracovní stáž. Strašně jsme se opili a tenkrát jsme se spolu poprvé a naposledy vyspali. Když mě šel doprovodit na noční tramvaj, sněžilo, on si rozepnul kabát a já se k němu schoulila – to byla ta nejromantičtější chvíle v mém životě. Druhý den odletěl, byli jsme dál v kontaktu, chtěl, abych za ním přijela..."
V té době se ale Michaela seznámila se svým budoucím mužem. Zamilovala se a Aleše odmítla. Od té doby se neviděli, občas si vymění e-mail. "Když vidím v kolonce odesílatel jeho jméno, na chvíli mě to vždycky rozhodí. Nevím, jestli bych zvládla se s ním vídat. Pořád ho beru za dokonalýho chlapa. Někdy si tak říkám, že jsem byla hloupá a mohla jsem si teď užívat na ambasádě třeba ve Španělsku... Ale zas bych neměla svoji rodinu, za kterou jsem vděčná."
Nenaplněné vztahy přitahují
Podle psychologů se takhle osudovými stávají muži, s kterými jsme neprožily úplně klasický vztah. Na počátku to možná vypadalo nadějně, byl tam příslib společné budoucnosti, byly jsme zamilované a stavěly jsme si vzdušné zámky, ale ve finále ten vztah nikdy neskončil obvyklým způsobem. Bylo tam něco, jakási až osudovost (na kterou my ženy často dáme), proč spolu nemůžeme být, například proto, že on měl vážnou známost, vy jste musela odjet pryč, byla jste příliš mladá...
Ten vztah jednoduše nevyústil v normální každodenní partnerství, při kterém bychom zjistily, že nám onen muž leze na nervy neustálým sledováním fotbalu, že doma nehne prstem a ještě čeká, že přesně v šest bude na stole teplá večeře, což nás vytáčí tak, že dostane ze škatulky "doživotně neodolatelný" rychlý vyhazov.
"V psychologii se tomu říká efekt Zeigarnikové.
Tahle sovětská psycholožka vyzkoumala, že neukončené činnosti i vztahy v nás zůstávají jako něco, co se nám nepodařilo naplnit, a tak máme automaticky sklon daný tvar v případě možnosti dokončit," vysvětluje psycholog Petr Šmolka.
Svou roli hraje také to, že si dotyčného muže idealizujeme, promítáme si do něj svoje představy. Na piedestal ho mnohdy staví i ona pomíjivost – objeví se a po čase zase zmizí. Působí to, až jako by si s námi zahrával.
Přijel jednou za čas obhlédnout své pole, jestli na něm nestojí jiný traktor, a pokud ano, tak aby se přesvědčil, že není náhodou výkonnější než on. Nejsou to tedy vlastně bezcitní "hajzlíci", kteří si s námi jen tak hrají?
"Když se vám takový muž pořád míchá do života, je jasné, že i vy pro něj máte nějaké kouzlo. Líbíte se mu, ale do partnerského života vás nechce. Zjeví se, zjistí, že to klapat nebude, a zase zmizí. Takoví muži si ale neuvědomují, že pro ně je to jednodušší – náhodou jede kolem, zastaví se, dají si večeři. On je v pohodě, ale žena to hned emočně řeší," popisuje odbornice na vztahy Marta Boučková.
Když mozek vzpomíná na zamilované pocity
Proč s námi i v hluboce dospělém věku setkání s našimi muži typu bumerang dokáže tak zamávat? Proč se pak nějakou dobu chováme jako zastydlé puberťačky? Důvodů je několik. I za iracionálním jednáním totiž můžete hledat mozek. Daná osoba nám připomene hezkou dobu a příjemné pocity, které jsme s ní kdysi prožívali. A kdo by si podobný milostný doping nechtěl zopakovat znovu a znovu?
Osudoví muži v reálu i v pohádkáchRON GALOTTI PIŠTA HUFNÁGL TOM LEFROYE ANDERSENŮV PRINC |
"To, jestli jeho kouzlu podlehnete, totiž záleží také na tom, jestli jste se stávajícím partnerem spokojená. Když ne, tak takové setkání s vámi zamává. A důležitou roli hraje i to, že se s tím mužem najednou vrátíte do doby, kdy jste byla mladá, volnomyšlenkářská, měla jste plány, chtěla jste se podívat tam a tam... A teď sedíte na sídlišti, nic neděláte."
Manažerka Jana (32) má víc než rok nového přítele, přesto nedokáže zapomenout na toho bývalého. Poznali se v jejích čtyřiadvaceti, on byl nadšený sportovec, horolezec, ona spíš intelektuálka a milovnice kaváren. "Nikdo moc nechápal, že jsme se dali dohromady, každý jsme úplně jiný, ale strašně nás to k sobě táhlo," vzpomíná.
"Tehdy jsem randila s jedním fajn klukem, architektem, a najednou se objevil David, vysportovaný blonďák, takový chlapecký typ a já si řekla, tak s tímhle ani náhodou, to by byl průšvih."
On se jí ale sám od sebe ozval a hned na druhé schůzce ji varoval, ať se do něj nezamiluje, že stejně plánuje odjet. Tři roky spolu chodili, ale každý měl svůj byt, vídali se, když měli chuť. Jana tak trošku "hrála divadlo", jak je nad věcí a rozhodně se taky nechce vázat, dokonce předstírala i sportovní nadšení, víkendy trávila na třicetikilometrových túrách.
"Když jsem měla pocit, že se konečně začíná zamilovávat, oznámil mi, že jede pryč. Rozešli jsme se a já pak na internetu sledovala jeho deník z cest. Týrala jsem se tím," říká Jana.
Rok se z toho vztahu dostávala, a když si konečně řekla, že začne zase žít, potkala ho v jednom pražském klubu. "Doslova jsme si padli do náruče a zase spolu začali chodit. Už jsem ale od něj chtěla, abychom byli skutečný pár. To trvalo asi dva roky, pak nám koupil cestu na tichomořský ostrov. Bohužel mně se tam rozjely vážnější zdravotní problémy a on se toho asi lekl. Neumí moc řešit problémy, je to takové dítě štěstěny. Rozešli jsme se, on si našel akční slečnu a teď jsou na cestě kolem světa, kam jsem s ním měla jet já. Přiznávám, že jsem zase na internetu četla ty deníky, ničilo mě to, ale nedokázala jsem si pomoct. Přitom ještě než odjel, tak jsem ho poprosila, ať mi neodpovídá na sms a e-maily, tušila jsem, že budu mít chvíle, kdy ho budu atakovat... Někdy to ale taky nevydržel a ozval se."
Pak potkala Jana současného přítele. Od Davida se snaží oprostit, ale pořád prý ví, že on byl jedinečný a s nikým jiným už nezažije takovou emotivní smršť. "Kolikrát koukám na film a říkám si: Jé, to by se Davidovi líbilo! Zakazuji si místa, kde jsem byla s ním, takže nesmím tak do půlky Evropy," pousměje se.
Za pár měsíců by se David měl vrátit ze svých cest a ona se bojí setkání. "Nejsem si jistá, že bych to zvládla," říká Jana, která paradoxně přiznává, že ví, že vztah s Davidem by nebyl na každodenní život. Ale nemůže si pomoct.
Panem Božským se stal až po rozchodu
Přitom vypořádat se s takovými muži není dvakrát těžké. Když totiž vztah s ním posunete o level výš – ve skutečný vztah se vším všudy, či se za něj dokonce vdáte, v ten okamžik jeho éra zbožštění skončí. Každodenní provoz a starosti nepřežije. Nebo podle vás k božské auře patří pohozený mokrý ručník v posteli, pivní sedánky s kamarády, složenky, dohadování o výchově dětí a rekonstrukci koupelny?
"Podle mne by snad měla být zavedena přímo povinnost alespoň několikaměsíčního soužití s takovým mužem pod jednou střechou. Vztah by se naplnil a uzavřel a už by nás do budoucna neohrožoval," tvrdí Šmolka.
Zuzana je osmadvacetiletá návrhářka, která si ale se svým panem Božským společný život vyzkoušela. A to dokonce pět let. Jak to, že zjistila až po rozchodu, že on je ten pravý, a dneska při setkání s ním se jí třese hlas a chce se jí brečet?
"Byla jsem moc mladá, abych poznala, že už nic lepšího nebude," říká. "Vojta pracoval do noci, já trávila spoustu času mezi lidmi, poznávala nové muže a myslela si, že jsou třeba lepší než ten, co mám doma..."
Po pěti letech Vojtěch Zuzku požádal o ruku. Ač svatbu sama chtěla, najednou se zablokovala a řekla NE jemu i prstenu s diamantem. "Pak jsme se půl roku rozcházeli, scházeli, a když jsem si uvědomila, že chci jen jeho, tak už měl novou známost. I po dvou letech po rozchodu ho nezvládám vidět, ačkoliv bych strašně ráda. Dělá se mi špatně, nemůžu artikulovat, celá se třesu."
Psycholožka Marta Boučková má za to, že v tomto případě za zbožštění bývalého přítele může fakt, že se Zuzana cítí jako ten, který to celé pokazil. Navíc si vztah s Vojtou neukončila sama v sobě.
"Někdo si rád pěstuje vzpomínky, je to takový jeho fantazijní svět. Nikoho nového nemá, nebo má, ale nefunguje to, a tak utíká do svých snů. Ale je potřeba udržovat zdravé hranice – naše představy nesmí mít navrch, protože se přestaneme snažit v reálném životě a žádný vztah nám fungovat nebude," říká odbornice na vztahy.
Kachnička, nebo domácí svíčková?
Je vůbec správné, když žijeme s mužem, kterého milujeme a jsme s ním (většinou) spokojené, pomýšlet na jakéhosi chlapíka z dávné minulosti? Snít o něm a možná mu i občas napsat, abychom věděly, jak se má, a dopřály si ten pocit chvění kolem žaludku?
"Vracet se do minulosti a přehrávat si, co jsem chtěla od života a vztahů, může být ve finále prospěšné. Když sním o nějakém Tondovi, protože kolem mě před patnácti lety kroužil a plánovali jsme cestu do Paříže, zkuste zavzpomínat, proč kolem vás kroužil. Nebyla jste milejší, zábavnější? A proč taková nejste teď na svého muže? Nekroužil by pak kolem vás taky? A proč byste tu cestu do Francie nemohli podniknout spolu? Je to inspirace, co změnit, abyste byla spokojenější. Špatně je samozřejmě to, když hledáte jen to, co dělal Tonda a nedělá ten váš a kvůli tomu jste jen naštvaná," radí psycholožka Boučková.
Za občasnou myšlenku jinému muži by ženy nehanil ani její kolega Šmolka. Takový jev považuje za neutrální a přidává k tomu zajímavý příměr: "Je to zhruba stejné, jako byste si občas vzpomněla, jak jste si v oné hospůdce u všech čertů pochutnala na krásně propečené kachničce. Vzpomínky budou spojeny se sbíháním slin, což vám ale nemusí nikterak bránit vychutnat si domácí svíčkovou. Horší je, když podobný fenomén postihne ženu ovanutou hysterií. Tam to může mít devastující dopad, protože bude muži dávat najevo, že je moula, který jejímu ideálu nesahá po kotníky."
Navíc ženy v letitých fungujících manželstvích si často existenci těchto mužů hýčkají. Jsou pro ně utěšitelem, ke kterému se obracejí, když zrovna není situace doma dvakrát příznivá, potřebují vzpruhu, zlepšit si náladu, rozptýlit myšlenky jiným směrem.
Oproti mladším ženám, které tyhle vztahy mnohdy vnímají za fatální a některé doufají i v návrat svého vytouženého muže, ony by ho coby partnera už nechtěly.
To potvrzuje i třiačtyřicetiletá Petra z Prahy. "S Ivanem si ráda občas vyměním sms, jednou za rok dáme kávu, vrátím se do vzpomínek, je mi s ním hrozně fajn a i po 20 letech mezi námi funguje ta chemie. Ale to je vše, víc od něj nechci, jen abych si občas zažila ty pocity."
Tenhle přístup je správný a úplně se zbavit vysněného muže není nutné. Je to člověk, s kterým si rozumíte, je vám blízký a těch není v životě nikdy dost. Má to samozřejmě svoje pevně stanovené podmínky. Musíte mít schůzky s ním pod kontrolou a vědět, že je to kamarád a nic víc z toho nikdy nebude. Což nejde hned poté, co jste s ním ukončila milostné styky, a propracovávat se k tomu můžete i několik let.
Designerka Irena (28) si tuhle osudovou přitažlivost umí užít. S Petrem se zná od prvního ročníku střední školy. "Mně se ani tak moc nelíbil, ale rozuměli jsme si a jiskřilo to mezi námi. Pak jsem ale začala chodit s jiným klukem, vydrželo nám to pět let. I to mi ale nebránilo v tom, abych po městě, kde jsem studovala, chodila s Peťou za ruku a trávila s ním čas. On si pak také našel slečnu. Když byla jakákoliv akce, tak jsme byli spolu, aby nás nikdo neviděl, drželi jsme se za ruce pod stolem, pošťuchovali se," vzpomíná Irena.
Po letech přišlo občasné políbení, víc nic. "Nedokázala jsem odolat." Po deseti letech se oba ve stejnou dobu octli bez partnerů. "Skončili jsme spolu v posteli, půl roku jsme se takhle stýkali, vlastně jsme si tím vyšli vstříc, když jsme byli sami. Pak jsme si našli nové partnery a nějak sami od sebe přestali komunikovat."
Někdy si dají vědět, chemie tam pořád funguje, ale radši to nepokouší. "Vím, že ta přitažlivost jen tak nezmizí, bude tam pořád," tvrdí Irena.
Tak jako si při bolesti hlavy vezmete růžovou pilulku, na splíny a pro pocit, že jste stále atraktivní a žádaná, je fajn mít po ruce muže, z kterého vám ještě po letech zrudnou tváře. Jen jakou prášků – pozor na podstatnou věc, při nadužívání hrozí předávkování!
Mají muži svoje ženy z minulosti?
Psycholog Petr Šmolka říká, že ano.
"Ale nejspíš to budou ty ženy, které se jim nepodařilo dobýt, nebo ty, s kterými měli fantastický sex a ony je pak opustily. Mužům jde přeci jen víc o vlastní ego a zraněnou ješitnost."
Mají své osudové ženy námi oslovení pánové?
* Vít (31)
"I chlapi mají ve své 13. komnatě uzamčenou ženu, o které tu a tam sní. Jen ten zámek na dveřích je pevnější, skrze svou racionalitu dokážou brát vztahy minulé jako minulost, vztahy přítomné jako přítomnost. Jen ta reakce je u nás víc tělesná a méně emotivní, nedovedu si představit, že bych boural vztah kvůli představě, vzpomínce."
* Aleš (29)
"Janu jsem znal od dětství, ale pak jsme se ztratili z očí. Po letech, kdy jsem dávno zapomněl, že nějaká Jana existuje, jsem se dozvěděl, že do našeho volejbalového klubu chodí jedna hezká blondýnka. Bylo mi přes dvacet, Janě 16. Už tehdy kluky odhazovala lopatou, měla pověst namyšlené slečny a já se jí rozhodl za chlapy pomstít. Chtěl jsem být tím prvním klukem, kterému ONA zavolá, přijde pro něj tancovat, dostane od ní polibek. Začali jsme se stýkat a oba jsme zjistili, že ta pověst obou se od reality liší. Ona začala projevovat náklonnost a opravdu mi zavolala, přišla pro mě při pomalé písničce a jeden večer mě políbila. Měl jsem ohromnou radost z výhry nad nezdolnou Janou. Nadšený jsem jí hned druhý den volal a žádal další a další schůzky, ke kterým nikdy nedošlo. I když je to několik let pryč, já nedokážu zapomenout. Pořád bych chtěl ten příběh psát dál."
"Stalo se to zhruba před 15 lety, na jednom malém jihočeském nádraží. Ona byla Moldavanka a čekala na vlak do Plzně. Hned mě uchvátily její husté blond vlasy, vypadala jako Catherine Deneuve. Dali jsme se do řeči a zřejmě jsem jí padl do oka i já, neboť jsme se za chvíli pomilovali v nedalekém lesíku. Od té doby jsme se neviděli, i když jsem se jí snažil písemně kontaktovat v jejím rodišti. Bohužel všechny moje dopisy se mi vrátily zpět. Do smrti nezapomenu na naše vášnivé milování a přiznám se, že se dnes častokrát přistihnu, při milování se svou ženou, že myslím na svou blonďatou rybářku z Moldávie..."
Z většiny dosavadních průzkumů vycházelo, že za nejpřitažlivější muže jsou považováni černovlasí, modroocí, upravení dlouháni. Ovšem nejnovější studie dokázala, že ženy upřednostňují zcela něco jiného.

Brad Pitt je s vousy a šedivými vlasy pro mnohé ženy ještě přitažlivější než dříve.
Dnes 15:00
Ženy nehledají dokonalé muže, jak se snaží mnohdy média lidem podstrčit. Hledají spíše mužnější typy, které nejen že nevypadají upraveně a uhlazeně, ale také je zajímají i jiné věci, než jen starosti o svůj vzhled a své úspěchy.
Až 91 procent žen touží raději po muži s chybami, než po panu "dokonalém". A většina žen upřednostní i nepořádného chlapa, který o sebe nebude tolik dbát, hlavně když k nim bude pozorný a dokáže dát najevo své city.
Ženy vítají přirozenost
Podle serveru Onepoll.com, který vyzpovídal přes 2 500 žen, ženy skutečně upřednostňují především mužnost a přirozenost. Metrosexuálům tedy z pohledu žen prostě odzvonilo.
Ženy mají jednoznačně raději skutečné chlapy, kteří se nestydí za své ochlupení ani za své jiné nedokonalosti. Vždyť až dvě třetiny žen upřednostňují přirozeně chlupaté muže a dokonce 43 procent žen miluje mužské strniště a vousy na tváři.
A téměř polovině žen je přímo odporné, když muž sleduje svou váhu a kouká na to, co jí a nejí, aby náhodou nepřibral. Či bez nagelované hlavy nevynese ani koš s odpadky.
Mužnost vyvážená citlivostí
Muži by měli být však také citliví a umět dávat najevo své city. Ženám se líbí, když se s nimi muž dívá na romantické filmy a nebrání se slzám, tak jako si rád přečte nějakou zajímavou knihu.Vzhled pro ženy tedy není tak důležitý, jako přívětivá tvář plná záhadnosti a tajemnosti, kterou ženy touží nějakým způsobem rozklíčovat.
Co ženy na mužích nejvíc přitahuje |
1. Strniště či vousy na tváři |
2. Podivínské chování |
3. Chlupatý hrudník |
4. Čtení krásných knih |
5. Pláč při romantickém filmu |
7. Zpívání při poslechu hudby či tanci |
8. Šedivé vlasy |
9. Pocity štěstí a spokojenosti po sportovním tréninku |
10. Vášeň pro sport či sportovní klub |